Evropský parlament přijal usnesení, v němž žádá země světa, aby do roku 2030 snížily emise skleníkových plynů o 43 procent a do roku 2035 o 60 procent ve srovnání s rokem 2019 a aby ukončily využívání fosilních paliv. Text také vyzývá Turecko, aby umožnilo Kypru plně se účastnit přípravy COP31. Parlament žádá, aby byl zapojen do delegace Evropské unie na konferenci. Nejde o zákon: Parlament vyjadřuje své stanovisko před klimatickou konferencí v listopadu 2026 v Antalyi.
Konference OSN o klimatu v roce 2026 (COP31) se bude konat v Antalyi v Turecku. Evropský parlament přijal usnesení, aby před tímto termínem stanovil své priority. Text vychází z vědeckých zpráv a ze závazků přijatých na předchozích konferencích, zejména v Dubaji v roce 2023 a v Belému v roce 2025. Kritizuje také vystoupení Spojených států z Pařížské dohody a rozhodnutí Turecka vyloučit Kypr z přípravných schůzek.
Snížit celosvětové emiseParlament požaduje snížení o 43 procent do roku 2030 a o 60 procent do roku 2035 ve srovnání s úrovněmi z roku 2019, aby bylo dosaženo uhlíkové neutrality v roce 2050. Vyzývá všechny země, aby bez odkladu předložily nebo aktualizovaly své klimatické plány pro rok 2035.
Ukončit využívání fosilních palivPožaduje smlouvu o nešíření fosilních paliv a plány s termíny pro zrušení dotací a produkce fosilních paliv. Žádá Evropskou komisi o vnější strategii na podporu tohoto ukončení na celosvětové úrovni.
Urychlit prováděníParlament podporuje vytvoření globálního akcelerátoru provádění, mechanismu na pomoc zemím při uplatňování jejich klimatických závazků, a žádá, aby byl plně funkční před příštím globálním hodnocením.
Zajistit účast KypruOdsuzuje vyloučení Kypru z přípravných schůzek COP31 Tureckem a žádá, aby se Kypr mohl plně, rovnocenně a bez překážek účastnit všech prací konference.
Zahrnout Parlament do delegaceParlament se domnívá, že by měl být součástí delegace Evropské unie na COP31, být zván na koordinační schůzky Unie a mít včasný přístup k přípravným dokumentům.
Usnesení bylo přijato poměrem 448 hlasů pro, 56 proti a 51 zdržení se při elektronickém jmenovitém hlasování.
Toto usnesení nezakládá právní povinnosti pro občany ani podniky. Slouží jako politický mandát Evropského parlamentu v mezinárodních jednáních o klimatu. Pokud by byly hájené postoje převzaty do mezinárodní dohody, mohly by v budoucnu ovlivnit klimatické a energetické politiky Evropské unie, ale žádná konkrétní opatření zatím nejsou rozhodnuta.
Usnesení není zákon a toto neukládá žádnou povinnost jedinému občanovi ani jediné firmě. Ale říká něco konkrétního: poměrem 448 hlasů proti 56 žádá Evropský parlament svět, aby do roku 2030 snížil emise o 43 procent a do roku 2035 o 60 procent ve srovnání s rokem 2019, a zároveň požaduje po Unii plánovaný odchod z fosilních paliv a vnější strategii, jak ho prosadit jinde. Gestem je konzistentní ve své ambici a křehké ve svém mechanismu: stanovuje cíl, ne cestu, a už vůbec ne náklady.
Parlament se neomezuje na povzbuzování: vyzývá Unii, aby stanovila harmonogram, cíle a strategii odchodu z fosilních paliv pokrývající celé hospodářství, a žádá Komisi o data o očekávaném poklesu poptávky a dovozu. Logika je signál vyslaný producentům: pokud Evropa oznámí, že bude spotřebovávat méně, investice se přesunou ještě před první ušetřenou tunou.
Problém je, že tento signál se platí nejprve tady. Text sám uznává, že národní dotace na fosilní paliva vzrostly mezi lety 2021 a 2024 o 18 procent, pod tlakem cen energií po ruské invazi. Jinými slovy, státy zmírnily energetickou fakturu domácností a firem právě tím nástrojem, který chce usnesení zrušit. Zrušit dotaci znamená přenést náklad: otázka není, zda je to žádoucí, ale kdo ho ponese a kdy.
U 43 a 60 procent nikdo v tomto textu neříká, kdo je má dosáhnout první a s jakými penězi. Citovaná souhrnná zpráva ukazuje, že předložené plány, včetně podmíněných prvků, by vedly pouze k poklesu o 19 až 24 procent v roce 2035. Rozdíl je tedy reálný. Ale zjištěný rozdíl se nevyplní usnesením: vyplní se národními rozhodnutími o energetice, povoleních a sítích, tam, kde vlády odpovídají svým voličům.
Nejsilnější část textu není klimatická. Odsouzením vyloučení Kypru z přípravných jednání Tureckem Parlament stanoví jednoduché pravidlo: hostit konferenci OSN znamená přijmout všechny smluvní státy, bez politického výběru. Země, která chce prestiž pódia, musí přijmout jeho povinnosti.
Požadavek na mechanismy řešení sporů mezi investory a státy si zaslouží víc než zdvořilé mlčení, kterého se mu dostává. Tyto doložky, přítomné ve více než 2 500 smlouvách, umožňují nadnárodní společnosti žalovat stát u soukromého arbitrážního tribunálu kvůli environmentálnímu rozhodnutí. Odstranit je z existujících smluv a odmítnout je zapsat do nových je skutečná liberální reforma: činí zákon použitelným pro všechny, včetně států, místo aby vytvářela paralelní právo pro ty, kdo si ho mohou dovolit.
Zůstává metoda. Parlament žádá Unii, aby na COP31 mobilizovala skupinu zemí k prosazení této reformy, a požaduje vnější strategii vůči producentským zemím. Je to správný reflex: přesvědčovat, ne nařizovat. Přístup založený na subsidiaritě by v tomto směru zašel dál, nechal by každý členský stát rozhodnout o svém energetickém mixu a tempu a soustředil evropské úsilí na to, co dělá lépe samo: sítě, výzkum, otevírání trhů a společný hlas vůči velkým emitentům.
Globální cíl lze odhlasovat; dohodu těch, kdo ho mají financovat, odhlasovat nelze.
Usnesení není zákon a toto neukládá žádnou povinnost jedinému občanovi ani jediné firmě. Ale říká něco konkrétního: poměrem 448 hlasů proti 56 žádá Evropský parlament svět, aby do roku 2030 snížil emise o 43 procent a do roku 2035 o 60 procent ve srovnání s rokem 2019, a zároveň požaduje po Unii plánovaný odchod z fosilních paliv a vnější strategii, jak ho prosadit jinde. Gestem je konzistentní ve své ambici a křehké ve svém mechanismu: stanovuje cíl, ne cestu, a už vůbec ne náklady.
Parlament se neomezuje na povzbuzování: vyzývá Unii, aby stanovila harmonogram, cíle a strategii odchodu z fosilních paliv pokrývající celé hospodářství, a žádá Komisi o data o očekávaném poklesu poptávky a dovozu. Logika je signál vyslaný producentům: pokud Evropa oznámí, že bude spotřebovávat méně, investice se přesunou ještě před první ušetřenou tunou.
Problém je, že tento signál se platí nejprve tady. Text sám uznává, že národní dotace na fosilní paliva vzrostly mezi lety 2021 a 2024 o 18 procent, pod tlakem cen energií po ruské invazi. Jinými slovy, státy zmírnily energetickou fakturu domácností a firem právě tím nástrojem, který chce usnesení zrušit. Zrušit dotaci znamená přenést náklad: otázka není, zda je to žádoucí, ale kdo ho ponese a kdy.
U 43 a 60 procent nikdo v tomto textu neříká, kdo je má dosáhnout první a s jakými penězi. Citovaná souhrnná zpráva ukazuje, že předložené plány, včetně podmíněných prvků, by vedly pouze k poklesu o 19 až 24 procent v roce 2035. Rozdíl je tedy reálný. Ale zjištěný rozdíl se nevyplní usnesením: vyplní se národními rozhodnutími o energetice, povoleních a sítích, tam, kde vlády odpovídají svým voličům.
Nejsilnější část textu není klimatická. Odsouzením vyloučení Kypru z přípravných jednání Tureckem Parlament stanoví jednoduché pravidlo: hostit konferenci OSN znamená přijmout všechny smluvní státy, bez politického výběru. Země, která chce prestiž pódia, musí přijmout jeho povinnosti.
Požadavek na mechanismy řešení sporů mezi investory a státy si zaslouží víc než zdvořilé mlčení, kterého se mu dostává. Tyto doložky, přítomné ve více než 2 500 smlouvách, umožňují nadnárodní společnosti žalovat stát u soukromého arbitrážního tribunálu kvůli environmentálnímu rozhodnutí. Odstranit je z existujících smluv a odmítnout je zapsat do nových je skutečná liberální reforma: činí zákon použitelným pro všechny, včetně států, místo aby vytvářela paralelní právo pro ty, kdo si ho mohou dovolit.
Zůstává metoda. Parlament žádá Unii, aby na COP31 mobilizovala skupinu zemí k prosazení této reformy, a požaduje vnější strategii vůči producentským zemím. Je to správný reflex: přesvědčovat, ne nařizovat. Přístup založený na subsidiaritě by v tomto směru zašel dál, nechal by každý členský stát rozhodnout o svém energetickém mixu a tempu a soustředil evropské úsilí na to, co dělá lépe samo: sítě, výzkum, otevírání trhů a společný hlas vůči velkým emitentům.
Globální cíl lze odhlasovat; dohodu těch, kdo ho mají financovat, odhlasovat nelze.
