Evropský parlament přijal usnesení, které ostře odsuzuje pokus vládnoucí strany Gruzínský sen zakázat opoziční strany v Gruzii a požaduje okamžité stažení ústavní stížnosti proti nim. Rovněž požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů, zrušení ustanovení umožňujících nepřiměřená omezení a znovu opakuje svou výzvu k cíleným sankcím a zákazům vstupu pro gruzínské představitele. Text byl přijat poměrem hlasů 445 pro, 37 proti a 97 se zdrželo. Parlament žádá Komisi a členské státy, aby jednaly, ale toto usnesení není zákonem a neukládá právní povinnosti.
Situace v Gruzii se v oblasti demokracie, svobody médií a právního státu již několik let zhoršuje. V listopadu 2025 zahájil gruzínský parlament kontrolovaný stranou Gruzínský sen řízení před Ústavním soudem s cílem zakázat několik opozičních stran, včetně Sjednoceného národního hnutí, Koalice pro změnu a koalice Silná Gruzie, Lelo. V září 2026 byla do tohoto řízení přidána strana Pro Gruzii, jediná opoziční strana dosud zastoupená v parlamentu. Evropský parlament se domnívá, že tento krok má za cíl odstranit veškerou legitimní politickou opozici a přeměnit Gruzii v režim jedné strany. Připomíná, že jakýkoli pokus zakázat zavedené strany vzdaluje Gruzii od Evropské unie a brání pokroku směrem k přistoupení.
Stažení ústavní stížnostiParlament ostře odsuzuje pokus zakázat gruzínské opoziční strany a požaduje okamžité stažení ústavní stížnosti proti nim.
Propuštění politických vězňůPožaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů, včetně Elene Chochtariové, Mzii Amaglobeliové, Michaila Saakašviliho, Giorgiho Baramidzeho a Niky Melii, jakož i všech osob zadržených za pokojné protesty.
Zrušení nepřiměřených omezeníPožaduje zrušení ustanovení, která umožňují ukládat nepřiměřená omezení stranám a osobám spojeným se zakázanými stranami, a ukončení obstrukcí evropských politických nadací.
Cílené sankce a zákazy vstupuZnovu opakuje svou výzvu k cíleným sankcím a zákazům vstupu pro představitele odpovědné za demokratický ústup, násilné potlačování a politické perzekuce, počínaje Bidzinou Ivanišvilim, Iraklim Kobachidzem, Šalvou Papuašvilim a Kachou Kaladzem.
Podpora evropských aspiracíZnovu potvrzuje svou neochvějnou podporu evropských aspirací gruzínského lidu a připomíná, že jakýkoli pokus zakázat zavedené politické strany vzdaluje Gruzii od Unie a brání jakémukoli pokroku směrem k přistoupení.
Usnesení bylo přijato poměrem hlasů 445 pro, 37 proti a 97 se zdrželo při elektronickém jmenovitém hlasování.
Pro evropské občany toto usnesení vyjadřuje oficiální postoj Evropského parlamentu k politické situaci v Gruzii. Nevytváří nové zákony ani právní povinnosti pro členské státy nebo pro Gruzii. Vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby přijaly konkrétní opatření, zejména cílené sankce a zákazy vstupu pro jmenovitě uvedené gruzínské představitele, a aby zajistily, že zhoršování situace v Gruzii bude mít důsledky. Parlament rovněž znovu potvrzuje, že evropské aspirace gruzínského lidu jsou podporovány a že zákaz opozičních stran představuje překážku přistoupení k Unii.
Evropský parlament přijal usnesení, které odsuzuje snahu Gruzínského snu zakázat opoziční strany a požaduje okamžité stažení ústavní stížnosti. Poměrem 445 hlasů pro, 37 proti a 97 se zdrželo jmenuje čtyři odpovědné osoby a žádá cílené sankce. Ale usnesení není zákon: nezakládá žádnou právní povinnost. Skutečná otázka je jinde: přeloží Unie a členské státy konečně tato slova do konkrétních důsledků?
Parlament se neomezuje na odsouzení. Konstatuje, že zákaz jediné opoziční strany dosud zastoupené v parlamentu odporuje verzi režimu, podle níž byly cílem jen strany „bojkotující“ parlament. To je přiznání: manévr skutečně směřuje k odstranění veškeré legitimní opozice, včetně té, která hraje institucionální hru. Tím, že Parlament jmenuje Bidzinu Ivanišviliho, Irakliho Kobachidzeho, Šalvu Papuašviliho a Kachu Kaladzeho, označuje individuální odpovědnost. Ale usnesení není zákon: nezakládá žádnou právní povinnost. Sankce a zákazy vstupu zůstávají výzvami adresovanými Radě a členským státům. Bez závazného rozhodnutí však tato jména zůstávají jen slovy na papíře.
Parlament ostatně lituje, že Unie a většina členských států dosud nepřijaly opatření, aby zhoršování situace v Gruzii vedlo ke konkrétním důsledkům. To je slabé místo usnesení: konstatuje nečinnost, aniž by vytvořilo mechanismus, který by ji napravil. Přístup založený na subsidiaritě a odpovědnosti by spočíval v tom, že by pomoc a víza byly výslovně podmíněny ověřitelnými kritérii a každý členský stát by nesl odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Zde Unie mluví jedním hlasem, ale nerozhoduje.
Usnesení připomíná, že jakýkoli pokus zakázat etablované strany vzdaluje Gruzii od Unie a znemožňuje jakýkoli pokrok k přistoupení. Mechanismus je jednoduchý: bez funkční politické opozice není demokracie a bez demokracie nejsou splněna kodaňská kritéria. Gruzie tedy nemůže postoupit k přistoupení, dokud tato ústavní stížnost zůstává nerozhodnutá. Parlament znovu potvrzuje svou podporu evropským aspiracím gruzínského lidu, ale stanoví jasnou podmínku: stažení stížnosti a propuštění politických vězňů.
Text také žádá zrušení ustanovení, která umožňují nepřiměřená omezení stran a osob spojených se zakázanými stranami, a ukončení obstrukcí evropských politických nadací, jejichž kanceláře Konrad Adenauer a Friedrich Naumann byly nuceny v září 2026 v Tbilisi zavřít. To jsou konkrétní opatření, ale zůstávají požadavky adresovanými gruzínským úřadům. Parlament je nemůže uložit. Může pouze konstatovat, že současný režim se vzdaluje hodnotám, které tvrdí, že hájí.
Jmenovat odpovědné má smysl jen tehdy, pokud Unie přestane vystačit se slovy.
Evropský parlament přijal usnesení, které odsuzuje snahu Gruzínského snu zakázat opoziční strany a požaduje okamžité stažení ústavní stížnosti. Poměrem 445 hlasů pro, 37 proti a 97 se zdrželo jmenuje čtyři odpovědné osoby a žádá cílené sankce. Ale usnesení není zákon: nezakládá žádnou právní povinnost. Skutečná otázka je jinde: přeloží Unie a členské státy konečně tato slova do konkrétních důsledků?
Parlament se neomezuje na odsouzení. Konstatuje, že zákaz jediné opoziční strany dosud zastoupené v parlamentu odporuje verzi režimu, podle níž byly cílem jen strany „bojkotující“ parlament. To je přiznání: manévr skutečně směřuje k odstranění veškeré legitimní opozice, včetně té, která hraje institucionální hru. Tím, že Parlament jmenuje Bidzinu Ivanišviliho, Irakliho Kobachidzeho, Šalvu Papuašviliho a Kachu Kaladzeho, označuje individuální odpovědnost. Ale usnesení není zákon: nezakládá žádnou právní povinnost. Sankce a zákazy vstupu zůstávají výzvami adresovanými Radě a členským státům. Bez závazného rozhodnutí však tato jména zůstávají jen slovy na papíře.
Parlament ostatně lituje, že Unie a většina členských států dosud nepřijaly opatření, aby zhoršování situace v Gruzii vedlo ke konkrétním důsledkům. To je slabé místo usnesení: konstatuje nečinnost, aniž by vytvořilo mechanismus, který by ji napravil. Přístup založený na subsidiaritě a odpovědnosti by spočíval v tom, že by pomoc a víza byly výslovně podmíněny ověřitelnými kritérii a každý členský stát by nesl odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Zde Unie mluví jedním hlasem, ale nerozhoduje.
Usnesení připomíná, že jakýkoli pokus zakázat etablované strany vzdaluje Gruzii od Unie a znemožňuje jakýkoli pokrok k přistoupení. Mechanismus je jednoduchý: bez funkční politické opozice není demokracie a bez demokracie nejsou splněna kodaňská kritéria. Gruzie tedy nemůže postoupit k přistoupení, dokud tato ústavní stížnost zůstává nerozhodnutá. Parlament znovu potvrzuje svou podporu evropským aspiracím gruzínského lidu, ale stanoví jasnou podmínku: stažení stížnosti a propuštění politických vězňů.
Text také žádá zrušení ustanovení, která umožňují nepřiměřená omezení stran a osob spojených se zakázanými stranami, a ukončení obstrukcí evropských politických nadací, jejichž kanceláře Konrad Adenauer a Friedrich Naumann byly nuceny v září 2026 v Tbilisi zavřít. To jsou konkrétní opatření, ale zůstávají požadavky adresovanými gruzínským úřadům. Parlament je nemůže uložit. Může pouze konstatovat, že současný režim se vzdaluje hodnotám, které tvrdí, že hájí.
Jmenovat odpovědné má smysl jen tehdy, pokud Unie přestane vystačit se slovy.
