Evropský parlament přijal usnesení, v němž konstatuje, že členské státy od krize v roce 2008 zavedly 91 sektorových daní pro finanční sektor, což silně fragmentuje daňovou krajinu. Požaduje lepší koordinaci na úrovni Unie, zejména pokud jde o vykazování podle zemí a boj proti daňovým únikům, a vyzývá Komisi, aby prozkoumala reformu DPH uplatňované na finanční služby. Parlament bere na vědomí oznámené stažení návrhu daně z finančních transakcí, aniž by jej schválil nebo odmítl. Tento text je usnesením: nevytváří nová závazná pravidla, žádá Komisi a Radu, aby jednaly.
Finanční služby jsou v Unii obecně osvobozeny od DPH od roku 1977. Toto osvobození brání bankám a pojišťovnám získat zpět DPH, kterou platí za své nákupy, což zvyšuje jejich náklady a může se promítnout do cen pro spotřebitele. Současně členské státy znásobily specifické daně pro finanční sektor, čímž vytvořily pravidla, která se v jednotlivých zemích liší. Parlament se domnívá, že tato fragmentace brzdí přeshraniční investice a škodí unii kapitálových trhů. Vyzývá Komisi, aby posoudila dopady současného režimu DPH a zvážila možnosti reformy, včetně přeshraničního seskupení pro DPH a úplného zahrnutí pojišťovacích služeb do DPH.
Zjištěno 91 sektorových daníParlament konstatuje, že členské státy zavedly od finanční krize 91 sektorových daní pro finanční sektor, což vytváří silnou daňovou fragmentaci a dodatečné administrativní náklady pro poskytovatele finančních služeb.
Požadována posílená koordinaceVyzývá k posílené koordinaci na úrovni Unie, zejména při provádění směrnice o minimálním zdanění, s pevnými pravidly pro boj proti daňovým únikům a požadavky na transparentnost, zejména vykazování podle zemí.
Zvážit reformu DPHVyzývá Komisi, aby prozkoumala dopady současného režimu DPH na finanční sektor, veřejně sdílela tuto analýzu a zvážila možnosti řešení narušujících účinků, včetně možnosti přeshraničního seskupení pro DPH za podmínek převodních cen a opatření proti zneužívání.
Pojištění: zahrnutí do DPHVyzývá Komisi, aby posoudila proveditelnost nahrazení vnitrostátních daní z pojistného úplným zahrnutím pojišťovacích služeb do systému DPH v rámci případné reformy osvobození.
Ústředí: Rada vyzvána k jednáníVyzývá Radu, aby zaujala stanovisko k návrhu směrnice, kterou se zavádí systém zdanění podle ústředí pro mikropodniky, malé a střední podniky, s přihlédnutím k usnesení Parlamentu ze dne 10. dubna 2024.
Usnesení bylo přijato poměrem 418 hlasů pro, 152 proti a 85 zdržení se při elektronickém jmenovitém hlasování dne 7. července 2026.
Pro jednotlivce tato volba přímo nemění daně ani ceny. Otevírá cestu k budoucí reformě DPH na finanční služby: pokud by byla provedena, banky a pojišťovny by mohly získat zpět DPH zaplacenou na vstupu, což by mohlo snížit některé náklady, ale Parlament trvá na tom, aby žádná reforma nevedla k dodatečným celkovým nákladům pro domácnosti s nízkými a středními příjmy. Podniky, zejména přeshraniční banky a fintechy, by mohly těžit z větší právní jasnosti a snížení administrativní zátěže, pokud by byly vnitrostátní předpisy více koordinovány. Text také požaduje větší transparentnost ohledně daní placených finančním sektorem, což by mohlo posílit příspěvek tohoto sektoru k veřejným příjmům.
Evropský parlament přijal usnesení, které konstatuje jednoduchý fakt: od roku 2008 zavedly členské státy 91 sektorových daní pro finanční sektor, a to bez jakékoli koordinace. Žádá Komisi, aby prostudovala reformu DPH, a bere na vědomí stažení daně z finančních transakcí. Tento text však nevytváří žádné závazné pravidlo: vyzývá, apeluje, povzbuzuje. Pro banky a pojišťovny působící ve více zemích zůstává daňová fragmentace nedotčena a náklady na složitost nadále zatěžují přeshraniční investice.
91 sektorových daní, které Parlament zmapoval, není statistický detail. Každá vnitrostátní daň má svá vlastní pravidla, vlastní definice, vlastní postupy podávání přiznání. Pro banku působící v deseti členských státech to znamená deset daňových systémů, které je třeba zvládnout, deset sad formulářů, deset kalendářů. Náklady na dodržování předpisů rostou a tyto náklady se přenášejí na klienty nebo na akcionáře. Daňová fragmentace působí jako vnitřní clo: chrání domácí aktéry a penalizuje ty, kteří chtějí růst v evropském měřítku.
Parlament správně poukazuje na tuto fragmentaci. Jeho odpověď, nezávazné usnesení, které žádá koordinaci, však nemění pobídky. Členské státy si zachovávají svou daňovou suverenitu a je to jejich právo. Problém není v tom, že daně vybírají, ale že je každý vybírá po svém, aniž by bral v úvahu kumulativní dopad na vnitřní trh. Přístup založený na subsidiaritě by nespočíval v harmonizaci shora, ale v tom, aby byla koordinace výhodná pro státy, které se pro ni rozhodnou, například prostřednictvím jednotných kontaktních míst nebo společných přiznání. Text zůstává v rovině zaklínání.
Komise je vyzvána, aby posoudila dopad režimu DPH a zvážila možnosti. To je žádost o studii, nikoli reforma. A zatímco studie probíhá, podniky nadále platí cenu nejistoty. Náklady na zpoždění jsou reálné: přeshraniční expanzní projekty se odkládají, fintechy se rozhodují rozvíjet mimo Unii, kapitál odchází do předvídatelnějších jurisdikcí. Parlament mohl požadovat závazný harmonogram nebo naléhavá opatření pro nejflagrantnější případy dvojího zdanění. Neučinil tak.
Osvobození finančních služeb od DPH pochází z roku 1977. V té době se uplatňování DPH na složité služby považovalo za administrativně nemožné. Parlament uznává, že technologický pokrok a digitalizace by toto odůvodnění mohly zpochybnit. Nevyvozuje z toho však důsledky: žádá studii a poté případnou reformu. Současné osvobození však má dobře známé nežádoucí účinky. Banky si nemohou odečíst DPH zaplacenou na svých vstupech, což je motivuje k internalizaci služeb namísto jejich externalizace, a omezuje tak specializaci a inovace. Menší aktéři a fintechy, kteří nemají stejné úspory z rozsahu, jsou znevýhodněni.
Parlament zvažuje dvě cesty: přeshraniční skupinu pro DPH a plné začlenění pojišťovacích služeb do DPH. První by mohla snížit administrativní náklady, ale zůstává dobrovolná a omezená územními omezeními. Druhá by nahradila vnitrostátní daně z pojistného harmonizovanou DPH. V obou případech je ďábel v detailech: pravidla pro převodní ceny, protizneužívající záruky, definice vznikajících služeb (kryptoaktiva, decentralizované finance) nejsou vyřešeny. Text žádá Komisi, aby prostudovala proveditelnost, ale nestanoví žádné vůdčí zásady, které by zabránily tomu, aby se reforma stala byrokratickým monstrem.
Ambicióznější přístup by spočíval ve stanovení jednoduché zásady: každá reforma DPH u finančních služeb musí snížit náklady na dodržování předpisů a nesmí zvýšit celkové zatížení spotřebitelů. Parlament to říká, ale bez kontrolního mechanismu. Vyzývá Komisi, aby veřejně sdílela svou analýzu, což je minimum. Mohl požadovat, aby každý budoucí návrh byl doprovázen nezávislou studií dopadů a testem subsidiarity. To není případ.
91 daní, 27 režimů a usnesení, které žádá studii: status quo má před sebou ještě mnoho krásných dnů.
Evropský parlament přijal usnesení, které konstatuje jednoduchý fakt: od roku 2008 zavedly členské státy 91 sektorových daní pro finanční sektor, a to bez jakékoli koordinace. Žádá Komisi, aby prostudovala reformu DPH, a bere na vědomí stažení daně z finančních transakcí. Tento text však nevytváří žádné závazné pravidlo: vyzývá, apeluje, povzbuzuje. Pro banky a pojišťovny působící ve více zemích zůstává daňová fragmentace nedotčena a náklady na složitost nadále zatěžují přeshraniční investice.
91 sektorových daní, které Parlament zmapoval, není statistický detail. Každá vnitrostátní daň má svá vlastní pravidla, vlastní definice, vlastní postupy podávání přiznání. Pro banku působící v deseti členských státech to znamená deset daňových systémů, které je třeba zvládnout, deset sad formulářů, deset kalendářů. Náklady na dodržování předpisů rostou a tyto náklady se přenášejí na klienty nebo na akcionáře. Daňová fragmentace působí jako vnitřní clo: chrání domácí aktéry a penalizuje ty, kteří chtějí růst v evropském měřítku.
Parlament správně poukazuje na tuto fragmentaci. Jeho odpověď, nezávazné usnesení, které žádá koordinaci, však nemění pobídky. Členské státy si zachovávají svou daňovou suverenitu a je to jejich právo. Problém není v tom, že daně vybírají, ale že je každý vybírá po svém, aniž by bral v úvahu kumulativní dopad na vnitřní trh. Přístup založený na subsidiaritě by nespočíval v harmonizaci shora, ale v tom, aby byla koordinace výhodná pro státy, které se pro ni rozhodnou, například prostřednictvím jednotných kontaktních míst nebo společných přiznání. Text zůstává v rovině zaklínání.
Komise je vyzvána, aby posoudila dopad režimu DPH a zvážila možnosti. To je žádost o studii, nikoli reforma. A zatímco studie probíhá, podniky nadále platí cenu nejistoty. Náklady na zpoždění jsou reálné: přeshraniční expanzní projekty se odkládají, fintechy se rozhodují rozvíjet mimo Unii, kapitál odchází do předvídatelnějších jurisdikcí. Parlament mohl požadovat závazný harmonogram nebo naléhavá opatření pro nejflagrantnější případy dvojího zdanění. Neučinil tak.
Osvobození finančních služeb od DPH pochází z roku 1977. V té době se uplatňování DPH na složité služby považovalo za administrativně nemožné. Parlament uznává, že technologický pokrok a digitalizace by toto odůvodnění mohly zpochybnit. Nevyvozuje z toho však důsledky: žádá studii a poté případnou reformu. Současné osvobození však má dobře známé nežádoucí účinky. Banky si nemohou odečíst DPH zaplacenou na svých vstupech, což je motivuje k internalizaci služeb namísto jejich externalizace, a omezuje tak specializaci a inovace. Menší aktéři a fintechy, kteří nemají stejné úspory z rozsahu, jsou znevýhodněni.
Parlament zvažuje dvě cesty: přeshraniční skupinu pro DPH a plné začlenění pojišťovacích služeb do DPH. První by mohla snížit administrativní náklady, ale zůstává dobrovolná a omezená územními omezeními. Druhá by nahradila vnitrostátní daně z pojistného harmonizovanou DPH. V obou případech je ďábel v detailech: pravidla pro převodní ceny, protizneužívající záruky, definice vznikajících služeb (kryptoaktiva, decentralizované finance) nejsou vyřešeny. Text žádá Komisi, aby prostudovala proveditelnost, ale nestanoví žádné vůdčí zásady, které by zabránily tomu, aby se reforma stala byrokratickým monstrem.
Ambicióznější přístup by spočíval ve stanovení jednoduché zásady: každá reforma DPH u finančních služeb musí snížit náklady na dodržování předpisů a nesmí zvýšit celkové zatížení spotřebitelů. Parlament to říká, ale bez kontrolního mechanismu. Vyzývá Komisi, aby veřejně sdílela svou analýzu, což je minimum. Mohl požadovat, aby každý budoucí návrh byl doprovázen nezávislou studií dopadů a testem subsidiarity. To není případ.
91 daní, 27 režimů a usnesení, které žádá studii: status quo má před sebou ještě mnoho krásných dnů.
