Dne 16. června 2026 přijal Evropský parlament novou legislativu zaměřenou na posílení postavení zemědělců v potravinovém dodavatelském řetězci. Text mění tři stávající nařízení s cílem zlepšit vyjednávací sílu zemědělců, zejména prostřednictvím organizací producentů a družstev, a zvýšit transparentnost a spravedlnost ve smlouvách.
Evropští zemědělci, zejména malé a střední podniky, čelí rostoucí nestabilitě světových trhů, extrémním povětrnostním jevům a tlaku na své příjmy. Evropská komise v roce 2024 navrhla revizi pravidel pro posílení jejich postavení v potravinovém řetězci, kde jsou často ve slabé pozici vůči zpracovatelům a distributorům.
Parlament přijal svůj postoj v prvním čtení. Hlavní opatření zahrnují:
Text byl přijat 560 hlasy pro, 75 proti a 25 se zdrželo hlasování.
Pro spotřebitele tato legislativa usiluje o zajištění udržitelnějších a spravedlivějších potravin s lepšími příjmy pro zemědělce. Označení „spravedlivý" nebo „férový" na produktech umožní občanům činit informovaná rozhodnutí. Pro zemědělce nová pravidla nabízejí větší právní jistotu a vyjednávací sílu, což by mělo stabilizovat jejich příjmy a povzbudit mladé lidi k usazení. Text musí být ještě formálně schválen Radou EU, než vstoupí v platnost.
Evropský parlament přijal 16. června 2026 poměrem hlasů 560 pro, 75 proti a 25 se zdrželo hlasování dohodu, která zavádí povinné písemné smlouvy pro mléko a většinu zemědělských produktů. Pod záminkou posílení postavení zemědělců přidává především formuláře, klauzule a výjimky dojednané mezi úřady. Cena placená producentovi však nezávisí na počtu stran smlouvy.
Článek 148 pozměněného nařízení ukládá písemnou smlouvu mezi producenty mléka a zpracovateli, sběrateli, distributory nebo maloobchodníky. Deklarovaným cílem je vyvážit obchodní vztahy. Povinná smlouva však o ceně nic neříká. Pokud je kupující jediným místním odbytovým kanálem a producenti jsou roztroušeni, podpis dokumentu poměr sil nemění: přidává administrativní krok, často na úkor menšího aktéra, který bude muset zaplatit právního poradce, aby zkontroloval klauzule, jež nebude moci znovu vyjednat.
Členské státy mohou rozhodnout, že některé klauzule o cenových ukazatelích nebo revizích nejsou povinné. Je to užitečný pojistný ventil, ale vytváří mozaiku vnitrostátních pravidel: producent, který prodává ve více zemích, se bude muset přizpůsobit každému režimu. Oznámené zjednodušení se mění v další složitost pro ty, kdo překračují hranice.
Nový článek 88a povoluje nepovinná označení jako „spravedlivé“ nebo „férové“ a „krátký dodavatelský řetězec“. Jejich použití je dobrovolné, ale podmínky jsou nejasné: stačí, aby cena byla „považována za spravedlivou a výnosnou zúčastněnými zemědělci“ a aby existovaly kolektivní iniciativy. Nezávislá kontrola se nepředpokládá a Komise bude moci prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci přidávat rovnocenná označení. Výsledek: množství samodeklarovaných značek bez záruky pro kupujícího. Spotřebitel zaplatí více za neověřitelný slib a zemědělci, kteří si takové certifikace nemohou dovolit, budou znevýhodněni.
Výjimka z článku 101 Smlouvy pro organizace producentů je zachována a rozšířena, a to i během postupu uznávání. Je to uznání skutečnosti, že spolupráce mezi producenty může vyvážit trh. Zůstává však ohraničena prahovými hodnotami (7 % produkce mléka v Unii, 36 % vnitrostátní produkce) a podmínkami. Tyto prahové hodnoty jsou svévolné: chrání velké zavedené subjekty a brání efektivním organizacím v růstu.
Povinná smlouva nenaplní zemědělcův talíř; naplní šanony úřadů.
Evropský parlament přijal 16. června 2026 poměrem hlasů 560 pro, 75 proti a 25 se zdrželo hlasování dohodu, která zavádí povinné písemné smlouvy pro mléko a většinu zemědělských produktů. Pod záminkou posílení postavení zemědělců přidává především formuláře, klauzule a výjimky dojednané mezi úřady. Cena placená producentovi však nezávisí na počtu stran smlouvy.
Článek 148 pozměněného nařízení ukládá písemnou smlouvu mezi producenty mléka a zpracovateli, sběrateli, distributory nebo maloobchodníky. Deklarovaným cílem je vyvážit obchodní vztahy. Povinná smlouva však o ceně nic neříká. Pokud je kupující jediným místním odbytovým kanálem a producenti jsou roztroušeni, podpis dokumentu poměr sil nemění: přidává administrativní krok, často na úkor menšího aktéra, který bude muset zaplatit právního poradce, aby zkontroloval klauzule, jež nebude moci znovu vyjednat.
Členské státy mohou rozhodnout, že některé klauzule o cenových ukazatelích nebo revizích nejsou povinné. Je to užitečný pojistný ventil, ale vytváří mozaiku vnitrostátních pravidel: producent, který prodává ve více zemích, se bude muset přizpůsobit každému režimu. Oznámené zjednodušení se mění v další složitost pro ty, kdo překračují hranice.
Nový článek 88a povoluje nepovinná označení jako „spravedlivé“ nebo „férové“ a „krátký dodavatelský řetězec“. Jejich použití je dobrovolné, ale podmínky jsou nejasné: stačí, aby cena byla „považována za spravedlivou a výnosnou zúčastněnými zemědělci“ a aby existovaly kolektivní iniciativy. Nezávislá kontrola se nepředpokládá a Komise bude moci prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci přidávat rovnocenná označení. Výsledek: množství samodeklarovaných značek bez záruky pro kupujícího. Spotřebitel zaplatí více za neověřitelný slib a zemědělci, kteří si takové certifikace nemohou dovolit, budou znevýhodněni.
Výjimka z článku 101 Smlouvy pro organizace producentů je zachována a rozšířena, a to i během postupu uznávání. Je to uznání skutečnosti, že spolupráce mezi producenty může vyvážit trh. Zůstává však ohraničena prahovými hodnotami (7 % produkce mléka v Unii, 36 % vnitrostátní produkce) a podmínkami. Tyto prahové hodnoty jsou svévolné: chrání velké zavedené subjekty a brání efektivním organizacím v růstu.
Povinná smlouva nenaplní zemědělcův talíř; naplní šanony úřadů.
