Evropský parlament přijal svou výroční zprávu za rok 2025 o bankovní unii. Vyzývá k rychlému dokončení bankovní unie, zejména pokračováním prací na evropském systému pojištění vkladů (EDIS) jako třetím pilíři, a k prohloubení integrace trhů. Text rovněž požaduje lepší ochranu hlavního bydlení a přísnější kontrolu kryptoaktiv.
Bankovní unie stojí na dvou stávajících pilířích: jednotném dohledu nad bankami a jednotném řešení v případě úpadku. Třetí pilíř, evropský systém pojištění vkladů (EDIS), je navrhován od roku 2015, ale nikdy nebyl přijat. Parlament dlouhodobě prosazuje jeho zavedení, aby byly vklady chráněny rovnoměrně v celé Unii a aby se snížilo propojení mezi bankami a státy. Tato výroční zpráva je pro Parlament příležitostí znovu potvrdit své priority a adresovat své požadavky Komisi, Radě a orgánům dohledu.
Rychlé dokončení bankovní unieParlament požaduje, aby bankovní unie byla rychle dokončena, zejména pokračováním prací na evropském systému pojištění vkladů (EDIS) jako třetím pilíři, a přijetím opatření k prohloubení integrace trhů a usnadnění pohybu kapitálu a likvidity v rámci bankovních skupin.
Ochrana hlavního bydleníPožaduje přiměřenou ochranu hlavního bydlení, zejména pro zranitelné domácnosti, s přihlédnutím k velikosti obydlí a ke skutečnosti, že dlužník již splatil podstatnou část svého původního úvěru (například 50 %).
Dohled nad kryptoaktivyParlament žádá Komisi, Evropský orgán pro bankovnictví a vnitrostátní orgány, aby zajistily přísné, konzistentní a spravedlivé provádění a uplatňování nařízení o trzích s kryptoaktivy (MiCA) s cílem chránit spotřebitele a bojovat proti finanční kriminalitě.
Posílení řešení bankovních krizíPřipomíná, že v případě selhání banky musí ztráty nést nejprve akcionáři, věřitelé nebo mechanismy financované odvětvím, přičemž veřejné prostředky se použijí až jako poslední možnost. Zdůrazňuje potřebu dostatečného minimálního požadavku na vlastní kapitál a způsobilé závazky (MREL) pro zajištění důvěryhodnosti rámce pro řešení krizí.
Ratifikace smlouvy o ESMParlament znovu vyzývá k úplné a plné ratifikaci dohody, kterou se mění smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (ESM), s cílem posílit důvěryhodnost, řešitelnost a odolnost eurozóny.
Zpráva byla přijata poměrem hlasů 376 pro, 187 proti a 17 se zdrželo hlasování při elektronickém jmenovitém hlasování.
Tato zpráva není zákon: vyjadřuje politický postoj Parlamentu a je určena Komisi, Radě a orgánům dohledu. Konkrétně se zasazuje o lepší ochranu zranitelných dlužníků, zejména u hypotečních úvěrů, a o přísnější regulaci kryptoaktiv s cílem chránit spotřebitele. Rovněž požaduje, aby bankovní úpadky nebyly financovány z veřejných prostředků, ale nejprve akcionáři a finančním sektorem. Tyto požadavky budou muset převzít Komise nebo členské státy, aby se proměnily v závazná pravidla.
Evropský parlament přijal svou výroční zprávu o bankovní unii za rok 2025 poměrem hlasů 376 pro, 187 proti a 17 se zdrželo. Naléhá na Komisi a Radu, aby dokončily bankovní unii, zejména vytvořením evropského systému pojištění vkladů (SEAD), třetího pilíře, který od roku 2015 chybí. Za touto žádostí o úplnost však text mlčí o nákladech takového mechanismu pro banky a vkladatele a o překážkách, které dusí konkurenceschopnost odvětví.
Parlament požaduje SEAD, aby chránil vklady v celé Unii a omezil propojení bank a států. Cíl je chvályhodný: dnes není německý a italský vkladatel chráněn stejně a národní bankovní krach může stále kontaminovat státní dluh. Text však o nákladech neříká nic. Společný fond pojištění vkladů musí být financován bankami a tyto náklady se přenášejí na klienty. Bez tržního mechanismu pro ocenění rizika vzniká sdílení, v němž nejbezpečnější banky platí za ty nejrizikovější. Parlament zmiňuje příspěvky založené na rizikovém profilu, ale neupřesňuje, jak zabránit tomu, aby nejkřehčí banky byly dotovány těmi nejsilnějšími. Přístup založený na zásadách subsidiarity a individuální odpovědnosti by nejprve vyžadoval nezávislé posouzení dopadů a jasný strop pro převody mezi národními systémy.
Parlament žádá přiměřenou ochranu hlavního bydlení s přihlédnutím k podlahové ploše a splacení alespoň 50 % původního úvěru. V zásadě je ochrana zranitelných domácností legitimní. Formulace však zůstává vágní: kdo definuje podlahovou plochu? Jak ověřit splacení? Banky budou muset zavést nákladné kontroly a tyto náklady se přenesou na všechny dlužníky, včetně těch, kteří zranitelní nejsou. Liberální alternativa by spočívala v tom, že by členské státy stanovily vlastní pravidla ochrany podle svého realitního trhu, místo aby byl ukládán jednotný evropský rámec ignorující národní rozdíly.
Parlament vyzývá k přísnému uplatňování MiCA a k evropskému dohledu nad nebankovními zprostředkovateli. Logika je zdravá: po kolapsu FTX jsou zapotřebí jasná pravidla hry. Pozor však, aby se dohled neproměnil v preventivní byrokracii. Banky jsou stále více vystaveny nebankovním fondům a systémový zátěžový test je užitečný. Vytvoření nové vrstvy evropského dohledu nad IFNB však hrozí přidat náklady a zpoždění inovativním aktérům, zatímco Spojené království a Spojené státy postupují rychleji. Parlament měl požadovat zjednodušení stávajících pravidel, než přidá nová.
SEAD bez ceny je slib, který zaplatí banky a financovat budou vkladatelé.
Evropský parlament přijal svou výroční zprávu o bankovní unii za rok 2025 poměrem hlasů 376 pro, 187 proti a 17 se zdrželo. Naléhá na Komisi a Radu, aby dokončily bankovní unii, zejména vytvořením evropského systému pojištění vkladů (SEAD), třetího pilíře, který od roku 2015 chybí. Za touto žádostí o úplnost však text mlčí o nákladech takového mechanismu pro banky a vkladatele a o překážkách, které dusí konkurenceschopnost odvětví.
Parlament požaduje SEAD, aby chránil vklady v celé Unii a omezil propojení bank a států. Cíl je chvályhodný: dnes není německý a italský vkladatel chráněn stejně a národní bankovní krach může stále kontaminovat státní dluh. Text však o nákladech neříká nic. Společný fond pojištění vkladů musí být financován bankami a tyto náklady se přenášejí na klienty. Bez tržního mechanismu pro ocenění rizika vzniká sdílení, v němž nejbezpečnější banky platí za ty nejrizikovější. Parlament zmiňuje příspěvky založené na rizikovém profilu, ale neupřesňuje, jak zabránit tomu, aby nejkřehčí banky byly dotovány těmi nejsilnějšími. Přístup založený na zásadách subsidiarity a individuální odpovědnosti by nejprve vyžadoval nezávislé posouzení dopadů a jasný strop pro převody mezi národními systémy.
Parlament žádá přiměřenou ochranu hlavního bydlení s přihlédnutím k podlahové ploše a splacení alespoň 50 % původního úvěru. V zásadě je ochrana zranitelných domácností legitimní. Formulace však zůstává vágní: kdo definuje podlahovou plochu? Jak ověřit splacení? Banky budou muset zavést nákladné kontroly a tyto náklady se přenesou na všechny dlužníky, včetně těch, kteří zranitelní nejsou. Liberální alternativa by spočívala v tom, že by členské státy stanovily vlastní pravidla ochrany podle svého realitního trhu, místo aby byl ukládán jednotný evropský rámec ignorující národní rozdíly.
Parlament vyzývá k přísnému uplatňování MiCA a k evropskému dohledu nad nebankovními zprostředkovateli. Logika je zdravá: po kolapsu FTX jsou zapotřebí jasná pravidla hry. Pozor však, aby se dohled neproměnil v preventivní byrokracii. Banky jsou stále více vystaveny nebankovním fondům a systémový zátěžový test je užitečný. Vytvoření nové vrstvy evropského dohledu nad IFNB však hrozí přidat náklady a zpoždění inovativním aktérům, zatímco Spojené království a Spojené státy postupují rychleji. Parlament měl požadovat zjednodušení stávajících pravidel, než přidá nová.
SEAD bez ceny je slib, který zaplatí banky a financovat budou vkladatelé.
