Dne 24. února 2026, v den čtvrtého výročí ruské invaze, přijal Evropský parlament silnou rezoluci odsuzující agresi a definující evropské příspěvky k spravedlivému míru a udržitelné bezpečnosti pro Ukrajinu. Text byl schválen 437 hlasy pro, 82 proti a 70 se zdrželo hlasování.
Od 24. února 2022 vede Rusko agresivní válku proti Ukrajině. O čtyři roky později konflikt pokračuje s vážnými humanitárními, ekonomickými a bezpečnostními důsledky pro Ukrajinu i Evropu. Evropský parlament již přijal několik podpůrných rezolucí, tato však přichází v klíčovém okamžiku, kdy se zintenzivňují diskuse o možném příměří a bezpečnostních zárukách.
Rezoluce důrazně odsuzuje ruskou agresivní válku a znovu potvrzuje neochvějnou podporu Parlamentu nezávislosti, suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny v jejích mezinárodně uznaných hranicích. Vyzývá k:
Text rovněž zdůrazňuje potřebu „spravedlivého míru“, tedy míru, který respektuje mezinárodní právo a suverenitu Ukrajiny, a nikoli vynucené kapitulace.
Rezoluce byla přijata 437 hlasy pro, 82 proti a 70 se zdrželo hlasování. Hlasy proti pocházejí převážně od krajně pravicových skupin a některých poslanců radikální levice, zatímco zdržení se odrážejí výhrady k některým aspektům, zejména k vojenskému rozšíření.
Tato rezoluce nemá právně závazný účinek, ale vysílá silný politický signál. Pro evropské občany znamená, že EU nadále podporuje Ukrajinu, což může mít dopad na ceny energií, bezpečnost v Evropě a přijímání uprchlíků. Zachování sankcí vůči Rusku může také ovlivnit některé dovozy. Podporou „spravedlivého míru“ se Parlament snaží zabránit zmrazenému konfliktu, který by ohrozil dlouhodobou stabilitu kontinentu.
Dne 24. února 2026 přijal Evropský parlament poměrem hlasů 437 pro, 82 proti a 70 se zdrželo hlasování usnesení, které se neomezuje na pouhé připomínání: požaduje porážku Ruska, bezpodmínečné stažení jeho sil a bezpečnostní záruky pro Ukrajinu rovnocenné článku 5 NATO. Jasný signál, který však ponechává zcela otevřený problém financování a skutečného donucení.
Parlament stanoví nepodmíněnou podmínku: žádné sankce nebudou zrušeny, dokud nebude dohoda o míru vyjednána a trvale provedena. Je to rozchod s logikou preventivních ústupků. Rusko nemá žádnou pobídku k serióznímu vyjednávání, dokud lze sankce zmírnit bez ověřitelné protihodnoty. Tím, že Parlament výslovně spojuje zrušení sankcí s prováděním dohody, posiluje pozici Ukrajiny a zbavuje Moskvu páky na rozdělení Evropanů.
Usnesení však neříká, jak získat souhlas zdráhavých členských států. Vyzývá k sankcím proti stínové flotile, Rosatomu a Roskosmosu a k sekundárním sankcím proti čínským, íránským a severokorejským subjektům. Tyto kroky však vyžadují jednomyslnost v Radě. Text snadno kárá státy, které „brzdí“ politiku Unie, ale nenabízí žádný mechanismus, jak toto veto obejít. To je slabina: bez vhodného rozhodovacího postupu zůstanou výzvy mrtvou literou. Přístup založený na subsidiaritě by spočíval v tom, nechat státy, které si to přejí, postupovat samostatně, místo aby každý krok podřizoval jednomyslnosti 27.
Parlament požaduje, aby hotovostní zůstatky spojené se zmrazenými ruskými suverénními aktivy sloužily k financování reparačního úvěru pro Ukrajinu. V zásadě je to samozřejmost: Rusko musí zaplatit za škody, které způsobilo. Text však zůstává vágní ohledně právních modalit. Kdo bude tento úvěr spravovat? Jaké záruky pro investory? Jaký harmonogram? Parlament vítá flexibilitu, kterou nabízí článek 13(5) návrhu nařízení o úvěru na podporu, ale tato flexibilita je výjimkou, nikoli udržitelným řešením financování.
Skutečnou otázkou jsou náklady času. Každý měsíc zpoždění při zavádění tohoto mechanismu znamená ukrajinskou infrastrukturu, která se neobnovuje, podniky, které se znovu nerozjíždějí, kapitál, který se nevrací. Parlament měl požadovat závazný harmonogram a jasný mechanismus záruk, místo aby se spokojil s příznivým přijetím technické výjimky.
Usnesení vítá „koalici ochotných“ a návrh na mnohonárodní odstrašující sílu, zároveň však lituje, že tyto záruky by se uplatnily až po příměří. To je rozpor: bezpečnostní záruka, která se aktivuje až po zastavení bojů, nemá žádnou odstrašující hodnotu. Rusko by mohlo příměří porušit, aniž by se obávalo automatické odvety. Text požaduje záruky rovnocenné článku 5 NATO, ale neříká, kdo je poskytne ani jak budou spuštěny. Spojené státy jsou výslovně vyzvány, aby je poskytly, ale Parlament s obavami konstatuje, že americká administrativa upřednostňuje „strategickou stabilitu“ s Ruskem. Tato prozíravost je vítaná, ale nezbavuje Evropu povinnosti definovat vlastní záruku nezávislou na Washingtonu.
Z průmyslového hlediska Parlament vyzývá k začlenění ukrajinské obranné průmyslové základny do evropské základny (BITDE) a ke zrušení omezení použití západních zbraní proti vojenským cílům v Rusku. Je to rozumné opatření: zbraň, kterou je zakázáno použít proti nepříteli, je k ničemu. Ale ani zde text neřeší otázku financování. Úvěr ve výši 90 miliard eur garantovaný Unií, o němž rozhodla Evropská rada dne 18. prosince 2025, je krokem, ale ve srovnání s rozsahem potřeb zůstává nedostatečný. Parlament měl svou podporu podmínit závazným mechanismem sledování dodávek zbraní, aby se sliby neztratily v byrokratickém písku.
Bezpečnostní záruka, která se aktivuje až po příměří, není zárukou, je pozváním k další agresi.
Dne 24. února 2026 přijal Evropský parlament poměrem hlasů 437 pro, 82 proti a 70 se zdrželo hlasování usnesení, které se neomezuje na pouhé připomínání: požaduje porážku Ruska, bezpodmínečné stažení jeho sil a bezpečnostní záruky pro Ukrajinu rovnocenné článku 5 NATO. Jasný signál, který však ponechává zcela otevřený problém financování a skutečného donucení.
Parlament stanoví nepodmíněnou podmínku: žádné sankce nebudou zrušeny, dokud nebude dohoda o míru vyjednána a trvale provedena. Je to rozchod s logikou preventivních ústupků. Rusko nemá žádnou pobídku k serióznímu vyjednávání, dokud lze sankce zmírnit bez ověřitelné protihodnoty. Tím, že Parlament výslovně spojuje zrušení sankcí s prováděním dohody, posiluje pozici Ukrajiny a zbavuje Moskvu páky na rozdělení Evropanů.
Usnesení však neříká, jak získat souhlas zdráhavých členských států. Vyzývá k sankcím proti stínové flotile, Rosatomu a Roskosmosu a k sekundárním sankcím proti čínským, íránským a severokorejským subjektům. Tyto kroky však vyžadují jednomyslnost v Radě. Text snadno kárá státy, které „brzdí“ politiku Unie, ale nenabízí žádný mechanismus, jak toto veto obejít. To je slabina: bez vhodného rozhodovacího postupu zůstanou výzvy mrtvou literou. Přístup založený na subsidiaritě by spočíval v tom, nechat státy, které si to přejí, postupovat samostatně, místo aby každý krok podřizoval jednomyslnosti 27.
Parlament požaduje, aby hotovostní zůstatky spojené se zmrazenými ruskými suverénními aktivy sloužily k financování reparačního úvěru pro Ukrajinu. V zásadě je to samozřejmost: Rusko musí zaplatit za škody, které způsobilo. Text však zůstává vágní ohledně právních modalit. Kdo bude tento úvěr spravovat? Jaké záruky pro investory? Jaký harmonogram? Parlament vítá flexibilitu, kterou nabízí článek 13(5) návrhu nařízení o úvěru na podporu, ale tato flexibilita je výjimkou, nikoli udržitelným řešením financování.
Skutečnou otázkou jsou náklady času. Každý měsíc zpoždění při zavádění tohoto mechanismu znamená ukrajinskou infrastrukturu, která se neobnovuje, podniky, které se znovu nerozjíždějí, kapitál, který se nevrací. Parlament měl požadovat závazný harmonogram a jasný mechanismus záruk, místo aby se spokojil s příznivým přijetím technické výjimky.
Usnesení vítá „koalici ochotných“ a návrh na mnohonárodní odstrašující sílu, zároveň však lituje, že tyto záruky by se uplatnily až po příměří. To je rozpor: bezpečnostní záruka, která se aktivuje až po zastavení bojů, nemá žádnou odstrašující hodnotu. Rusko by mohlo příměří porušit, aniž by se obávalo automatické odvety. Text požaduje záruky rovnocenné článku 5 NATO, ale neříká, kdo je poskytne ani jak budou spuštěny. Spojené státy jsou výslovně vyzvány, aby je poskytly, ale Parlament s obavami konstatuje, že americká administrativa upřednostňuje „strategickou stabilitu“ s Ruskem. Tato prozíravost je vítaná, ale nezbavuje Evropu povinnosti definovat vlastní záruku nezávislou na Washingtonu.
Z průmyslového hlediska Parlament vyzývá k začlenění ukrajinské obranné průmyslové základny do evropské základny (BITDE) a ke zrušení omezení použití západních zbraní proti vojenským cílům v Rusku. Je to rozumné opatření: zbraň, kterou je zakázáno použít proti nepříteli, je k ničemu. Ale ani zde text neřeší otázku financování. Úvěr ve výši 90 miliard eur garantovaný Unií, o němž rozhodla Evropská rada dne 18. prosince 2025, je krokem, ale ve srovnání s rozsahem potřeb zůstává nedostatečný. Parlament měl svou podporu podmínit závazným mechanismem sledování dodávek zbraní, aby se sliby neztratily v byrokratickém písku.
Bezpečnostní záruka, která se aktivuje až po příměří, není zárukou, je pozváním k další agresi.
