Evropský parlament přijal usnesení, v němž lituje selhání venezuelského amnestijního zákona a požaduje úplné a bezpodmínečné propuštění všech osob svévolně zadržovaných z politických důvodů, z nichž nejméně 470 zůstává nespravedlivě zadržováno. Text trvá na tom, aby tento zákon nikdy nechránil pachatele porušování lidských práv a aby Rada EU nezrušila sankce vůči těmto odpovědným osobám, dokud nebude dosaženo významného pokroku směrem k demokratické transformaci. Parlament vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly veškeré úsilí k dosažení těchto výsledků.
Amnestijní zákon pro demokratické soužití, přijatý v únoru 2026 shromážděním kontrolovaným venezuelským režimem, měl umožnit propuštění politických vězňů. Ve skutečnosti nevedl k jejich bezpodmínečnému propuštění: nejméně 470 osob zůstává zadržováno v nelidských podmínkách, zákon se vztahuje pouze na omezené případy a není uplatňován automaticky. Jeho omezený rozsah, absence nezávislé kontroly a jeho diskriminační provádění neposkytly žádný základ pro politické usmíření. Dne 23. dubna 2026 Delcy Rodriguezová oznámila ukončení tohoto zákona, což Parlament považuje za porušení ústavy a nezávislosti soudnictví.
Požadováno bezpodmínečné propuštěníParlament požaduje úplné a bezpodmínečné propuštění všech osob svévolně zadržovaných z politických důvodů a trvá na tom, aby plně požívaly svých občanských a politických práv.
Žádná ochrana pro mučiteleAmnestijní zákon nesmí být v žádném případě uplatněn tak, aby chránil osoby odpovědné za porušování lidských práv, které musí být plně odpovědné za své činy.
Konec represí a reformyParlament naléhavě vyzývá režim, aby okamžitě ukončil represe a reformoval soudní, represivní a volební instituce, zejména uzavřením všech zařízení používaných k svévolnému zadržování, špatnému zacházení a mučení.
Sankce zachovány za podmínekDokud nebudou přijata významná opatření pro mírovou demokratickou transformaci vedenou Venezuelou, včetně bezpodmínečného propuštění všech politických vězňů, stažení a zrušení všech politických obvinění proti opozici a stanovení věrohodného plánu pro svobodné volby, Rada by neměla zrušit sankce uložené osobám odpovědným za porušování lidských práv.
Zaručen bezpečný návratParlament požaduje ukončení politického pronásledování, bezpodmínečné zrušení všech omezení uložených politickým vězňům a zaručení bezpečného návratu bez represálií.
Usnesení bylo přijato poměrem 507 hlasů pro, 31 proti a 35 zdržení se při elektronickém jmenovitém hlasování.
Toto usnesení není zákon: vyjadřuje politický postoj Evropského parlamentu a vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvíjely tlak na propuštění politických vězňů a dodržování lidských práv ve Venezuele. Doporučuje Radě, aby nezrušila sankce vůči osobám odpovědným za porušování lidských práv, dokud nebude dosaženo významného demokratického pokroku. Občané EU, včetně těch, kteří mají rodinu nebo zájmy ve Venezuele, jsou dotčeni závazkem Parlamentu k propuštění svévolně zadržovaných osob, včetně evropských státních příslušníků, a zachováním cílených sankcí.
Amnestijní zákon, který nechává 470 politických vězňů za mřížemi, není amnestie, je to kulisa. Evropský parlament to řekl jasně: požaduje úplné a bezpodmínečné propuštění všech svévolně zadržovaných a varuje Radu, že nesmí zrušit sankce proti mučitelům, dokud nezačne demokratická tranzice.
Text přijatý 30. dubna 2026 poměrem 507 hlasů pro, 31 proti a 35 zdržení se není zákon: je to politické usnesení. Ale jeho zjištění je neúprosné. Amnestijní zákon pro demokratické soužití, schválený v únoru 2026 shromážděním ovládaným režimem, měl propustit politické vězně. Neučinil tak. Nejméně 470 osob zůstává zadržováno, včetně vojáků, advokátů, novinářů, obránců lidských práv a evropských státních příslušníků. Zákon se vztahuje jen na omezené případy, není automatický a nutí vězně uznat falešná obvinění před justicí podřízenou režimu. To není amnestie, to je další past.
Parlament se nezastavuje u konstatování. Požaduje úplné a bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů a prohlašuje, že amnestie nesmí v žádném případě chránit mučitele. Žádá uzavření všech center svévolného zadržování a ukončení perzekuce. V jádru je logika jednoduchá: amnestie, která nepropouští, je jen nástrojem komunikace. Umožňuje režimu říci světu, že učinil gesto, zatímco jeho věznice zůstávají plné. Parlament tento handl odmítá.
Vzkaz Radě je stejně jasný: žádné zrušení sankcí proti odpovědným osobám za porušování lidských práv, dokud nebudou přijata významná opatření. Parlament stanoví tři podmínky: bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů, stažení a zrušení všech politických obvinění proti opozici a věrohodný plán pro svobodné volby. Dokud tyto podmínky nejsou splněny, sankce zůstávají. Je to postoj pevnosti, ne naivity.
Tento přístup má jednu zásluhu: spojuje cukr s ověřitelnými činy, ne se sliby. Vyhýbá se syndromu „amnestijního zákona“: kosmetickému gestu, které nic nemění na realitě věznic. Tím, že před jakoukoli ústupností požaduje důkazy, Parlament chrání věrohodnost evropských sankcí. Připomíná také, že tranzici musí vést sami Venezuelané, s respektem k jejich suverenitě.
Amnestie, která nechává 470 politických vězňů za mřížemi, není amnestie, je to kulisa.
Amnestijní zákon, který nechává 470 politických vězňů za mřížemi, není amnestie, je to kulisa. Evropský parlament to řekl jasně: požaduje úplné a bezpodmínečné propuštění všech svévolně zadržovaných a varuje Radu, že nesmí zrušit sankce proti mučitelům, dokud nezačne demokratická tranzice.
Text přijatý 30. dubna 2026 poměrem 507 hlasů pro, 31 proti a 35 zdržení se není zákon: je to politické usnesení. Ale jeho zjištění je neúprosné. Amnestijní zákon pro demokratické soužití, schválený v únoru 2026 shromážděním ovládaným režimem, měl propustit politické vězně. Neučinil tak. Nejméně 470 osob zůstává zadržováno, včetně vojáků, advokátů, novinářů, obránců lidských práv a evropských státních příslušníků. Zákon se vztahuje jen na omezené případy, není automatický a nutí vězně uznat falešná obvinění před justicí podřízenou režimu. To není amnestie, to je další past.
Parlament se nezastavuje u konstatování. Požaduje úplné a bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů a prohlašuje, že amnestie nesmí v žádném případě chránit mučitele. Žádá uzavření všech center svévolného zadržování a ukončení perzekuce. V jádru je logika jednoduchá: amnestie, která nepropouští, je jen nástrojem komunikace. Umožňuje režimu říci světu, že učinil gesto, zatímco jeho věznice zůstávají plné. Parlament tento handl odmítá.
Vzkaz Radě je stejně jasný: žádné zrušení sankcí proti odpovědným osobám za porušování lidských práv, dokud nebudou přijata významná opatření. Parlament stanoví tři podmínky: bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů, stažení a zrušení všech politických obvinění proti opozici a věrohodný plán pro svobodné volby. Dokud tyto podmínky nejsou splněny, sankce zůstávají. Je to postoj pevnosti, ne naivity.
Tento přístup má jednu zásluhu: spojuje cukr s ověřitelnými činy, ne se sliby. Vyhýbá se syndromu „amnestijního zákona“: kosmetickému gestu, které nic nemění na realitě věznic. Tím, že před jakoukoli ústupností požaduje důkazy, Parlament chrání věrohodnost evropských sankcí. Připomíná také, že tranzici musí vést sami Venezuelané, s respektem k jejich suverenitě.
Amnestie, která nechává 470 politických vězňů za mřížemi, není amnestie, je to kulisa.
