Dne 20. ledna 2026 přijal Evropský parlament usnesení o reformě evropského volebního zákona, jehož cílem je harmonizovat pravidla voleb do Evropského parlamentu. Text identifikuje překážky ratifikace a provádění této reformy v členských státech a formuluje doporučení k jejich překonání.
Evropský volební zákon stanovuje společné zásady pro volbu poslanců Evropského parlamentu. Byla navržena reforma s cílem modernizovat proces, zejména zavedením nadnárodních kandidátek a celoevropského volebního obvodu. Její ratifikace všemi členskými státy je však zablokována a její provádění naráží na potíže. Parlament proto tyto překážky prozkoumal a navrhuje řešení.
Ve svém usnesení Evropský parlament:
Usnesení bylo přijato 417 hlasy pro, 234 proti a 9 se zdrželo hlasování. Tato široká podpora ukazuje většinovou vůli v Parlamentu posunout reformu kupředu navzdory opozici.
Toto usnesení přímo nemění volební pravidla, ale tlačí na členské státy, aby jednaly. Pokud reforma uspěje, občané by mohli volit nadnárodní kandidátky, což by posílilo evropský charakter hlasování. V konečném důsledku by to mohlo volby učinit srozumitelnějšími a bližšími zájmům občanů.
Evropský parlament přijal 20. ledna 2026 usnesení, v němž vyzývá členské státy, aby uplatnily všechny fakultativní opatření rozhodnutí 2018/994 a konečně zahájily jednání o jeho návrhu z roku 2022. Za výzvou k ratifikaci stojí stejná logika: sjednotit volební pravidla, aby se vytvořil evropský veřejný prostor. Lék je byrokratičtější než nemoc.
Text tvrdí, že absence jednotného volebního postupu oslabuje důvěru občanů a brání vzniku evropské politické debaty. Argument je pohodlný: mění institucionální preferenci v demokratický požadavek. Voliči se však necítí zastoupeni proto, že na hlasovacím lístku je evropské logo, ale proto, že rozhodnutí přijatá v Bruselu je pro ně drahé a nemají žádný prostředek, jak potrestat ty, kdo je přijímají. Přidání log na hlasovací lístky tento vztah odpovědnosti nemění.
Usnesení také žádá harmonizaci lhůt pro podání kandidátních listin, které se pohybují od 21 do 90 dnů. Cíl je chvályhodný: zabránit tomu, aby někteří kandidáti měli na kampaň více času než jiní. Harmonizace shora však předpokládá jednotný kalendář rozhodnutý v Bruselu, zatímco národní politické systémy, soudní prázdniny a správní tradice se liší. Konvergence prostřednictvím vzájemného uznávání kalendářů nebo pouhého doporučení by stačila ke snížení rozdílů, aniž by ukládala jednotné datum.
Parlament lituje, že fakultativní opatření z roku 2018 nebyla transponována, a vidí v tom nedostatek politické vůle. To znamená zaměňovat možnost s povinností. Pokud členské státy tato opatření neuplatnily, možná proto, že neodpovídají jejich ústavní rovnováze. Usnesení přesto žádá, aby se v praxi stala povinnými, a staví je jako podmínku ratifikace. Výsledek může být opačný: další odklad vstupu rozhodnutí z roku 2018 v platnost, rukojmí širší politické dohody.
Korespondenční hlasování je představeno jako prostředek inkluze. Může jím být, ale otevírá také dveře nátlaku na izolované voliče a obtížně odhalitelným podvodům. Usnesení neříká nic o nezbytných zárukách. Stát, který se rozhodne je nepovolit, není zaostalý stát: vykonává pravomoc, která mu náleží. Subsidiární alternativou by bylo nechat každý členský stát experimentovat, hodnotit a rozhodovat, místo aby se korespondenční hlasování stanovilo jako evropská norma.
Jednotný hlasovací lístek nevytváří evropský lid; dává dobré svědomí těm, kdo si pletou harmonizaci s demokracií.
Evropský parlament přijal 20. ledna 2026 usnesení, v němž vyzývá členské státy, aby uplatnily všechny fakultativní opatření rozhodnutí 2018/994 a konečně zahájily jednání o jeho návrhu z roku 2022. Za výzvou k ratifikaci stojí stejná logika: sjednotit volební pravidla, aby se vytvořil evropský veřejný prostor. Lék je byrokratičtější než nemoc.
Text tvrdí, že absence jednotného volebního postupu oslabuje důvěru občanů a brání vzniku evropské politické debaty. Argument je pohodlný: mění institucionální preferenci v demokratický požadavek. Voliči se však necítí zastoupeni proto, že na hlasovacím lístku je evropské logo, ale proto, že rozhodnutí přijatá v Bruselu je pro ně drahé a nemají žádný prostředek, jak potrestat ty, kdo je přijímají. Přidání log na hlasovací lístky tento vztah odpovědnosti nemění.
Usnesení také žádá harmonizaci lhůt pro podání kandidátních listin, které se pohybují od 21 do 90 dnů. Cíl je chvályhodný: zabránit tomu, aby někteří kandidáti měli na kampaň více času než jiní. Harmonizace shora však předpokládá jednotný kalendář rozhodnutý v Bruselu, zatímco národní politické systémy, soudní prázdniny a správní tradice se liší. Konvergence prostřednictvím vzájemného uznávání kalendářů nebo pouhého doporučení by stačila ke snížení rozdílů, aniž by ukládala jednotné datum.
Parlament lituje, že fakultativní opatření z roku 2018 nebyla transponována, a vidí v tom nedostatek politické vůle. To znamená zaměňovat možnost s povinností. Pokud členské státy tato opatření neuplatnily, možná proto, že neodpovídají jejich ústavní rovnováze. Usnesení přesto žádá, aby se v praxi stala povinnými, a staví je jako podmínku ratifikace. Výsledek může být opačný: další odklad vstupu rozhodnutí z roku 2018 v platnost, rukojmí širší politické dohody.
Korespondenční hlasování je představeno jako prostředek inkluze. Může jím být, ale otevírá také dveře nátlaku na izolované voliče a obtížně odhalitelným podvodům. Usnesení neříká nic o nezbytných zárukách. Stát, který se rozhodne je nepovolit, není zaostalý stát: vykonává pravomoc, která mu náleží. Subsidiární alternativou by bylo nechat každý členský stát experimentovat, hodnotit a rozhodovat, místo aby se korespondenční hlasování stanovilo jako evropská norma.
Jednotný hlasovací lístek nevytváří evropský lid; dává dobré svědomí těm, kdo si pletou harmonizaci s demokracií.
