Evropský parlament dal souhlas k uzavření dohody mezi Evropskou unií a Islandem o předávání údajů z jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci a odhalování teroristických trestných činů a závažných forem trestné činnosti, jakož i pro vyšetřování a stíhání v této oblasti. Přijatý text je krátké legislativní usnesení, které schvaluje dohodu a pověřuje předsedu Parlamentu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Islandu. Tento souhlas byl nezbytný k tomu, aby mohla být dohoda uzavřena.
Dohoda mezi Evropskou unií a Islandem upravuje předávání údajů z jmenné evidence cestujících (PNR) mezi leteckými společnostmi a islandskými orgány za účelem prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažných forem trestné činnosti. Rada požádala Evropský parlament o souhlas s uzavřením této dohody. Bez tohoto souhlasu nemůže Evropská unie dohodu uzavřít.
Schválení dohodyParlament dává souhlas k uzavření dohody EU-Island o předávání údajů z jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci a odhalování teroristických trestných činů a závažných forem trestné činnosti, jakož i pro vyšetřování a stíhání v této oblasti.
Předání postojePředseda Parlamentu je pověřen předat postoj Parlamentu Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států a Islandu.
Předmět dohodyDohoda upravuje předávání údajů PNR mezi Evropskou unií a Islandem pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažných forem trestné činnosti.
Parlament přijal usnesení poměrem 532 hlasů pro, 75 proti a 28 zdržení se při elektronickém jmenovitém hlasování.
Údaje z jmenné evidence cestujících (PNR) letů mezi Evropskou unií a Islandem budou moci být předávány islandským orgánům v rámci stanoveném dohodou za účelem boje proti terorismu a závažným formám trestné činnosti. Údaje cestujících na těchto letech budou zpracovávány podle pravidel stanovených dohodou. Evropský parlament tuto dohodu schválil, což umožní její vstup v platnost po závěrečných formalitách.
Evropský parlament dal zelenou dohodě EU-Island o předávání údajů z jmenných záznamů cestujících (PNR) poměrem hlasů 532 pro, 75 proti a 28 se zdrželo. Není to bianko šek na hromadné sledování: je to závazný rámec, který Reykjavíku umožňuje spolupracovat v boji proti terorismu a závažné trestné činnosti a zároveň ukládá jasná pravidla. Schválení však nezbavuje povinnosti zkoumat, co tato dohoda skutečně stojí letecké společnosti a cestující a co by mohla být, kdyby převládla logika subsidiarity.
Dohoda PNR s Islandem není byrokratický rozmar: umožňuje islandským orgánům přístup k údajům o cestujících, aby mohly vystopovat teroristy a závažné zločince. Bez této dohody by se Island stal děrou v evropské bezpečnostní síti, vstupním bodem pro ty, kdo se chtějí vyhnout sledování. Parlament tedy udělal dobře, že ji schválil. Ale pozor: schválení neznamená, že text je dokonalý. Údaje PNR jsou mocný nástroj a jako každý mocný nástroj mohou být zneužity. Dohoda musí obsahovat pevné záruky a Parlament musí zůstat ostražitý při jejich uplatňování.
Co chybí, je výslovné posouzení nákladů a přínosů. Letecké společnosti budou muset upravit své systémy pro předávání těchto údajů, což představuje nezanedbatelné náklady, zejména pro malé společnosti. Tyto náklady se přenesou na cestující v podobě dražších letenek nebo omezených služeb. Parlament měl před schválením požadovat studii dopadů, aby se ujistil, že bezpečnostní přínosy tyto náklady ospravedlňují. Přístup založený na subsidiaritě by spočíval v tom, nechat členské státy vyjednat dvoustranné dohody s Islandem podle jejich specifických potřeb, místo aby se ukládal jednotný rámec.
75 hlasů proti a 28 zdržení se není jen výrazem ideologické bázlivosti. Vyjadřují oprávněnou obavu: že individuální svobody budou obětovány na oltář bezpečnosti. Ti, kdo hlasovali proti, však nepředložili věrohodnou alternativu. Odmítnout dohodu by znamenalo nechat Island mimo systém s rizikem, že teroristé této mezery využijí. Skutečná otázka není, zda spolupracovat, ale jak. Nezávislý kontrolní mechanismus s vyšetřovacími a sankčními pravomocemi by byl lepší než pouhé schválení. Parlament mohl před udělením zelené požadovat vytvoření takového orgánu.
Schválením této dohody Parlament vysílá signál: spolupráce v oblasti bezpečnosti je možná, ale musí respektovat pravidla. Tento signál je důležitý, nesmí však zakrývat nedostatky textu. Dohoda neobsahuje závaznou revizní klauzuli, což znamená, že záruky by mohly být oslabeny, aniž by Parlament mohl zasáhnout. To je mezera, kterou měli poslanci napravit.
Schválit bezpečnostní dohodu není bianko šek: je to závazek dohlížet na její zneužívání.
Evropský parlament dal zelenou dohodě EU-Island o předávání údajů z jmenných záznamů cestujících (PNR) poměrem hlasů 532 pro, 75 proti a 28 se zdrželo. Není to bianko šek na hromadné sledování: je to závazný rámec, který Reykjavíku umožňuje spolupracovat v boji proti terorismu a závažné trestné činnosti a zároveň ukládá jasná pravidla. Schválení však nezbavuje povinnosti zkoumat, co tato dohoda skutečně stojí letecké společnosti a cestující a co by mohla být, kdyby převládla logika subsidiarity.
Dohoda PNR s Islandem není byrokratický rozmar: umožňuje islandským orgánům přístup k údajům o cestujících, aby mohly vystopovat teroristy a závažné zločince. Bez této dohody by se Island stal děrou v evropské bezpečnostní síti, vstupním bodem pro ty, kdo se chtějí vyhnout sledování. Parlament tedy udělal dobře, že ji schválil. Ale pozor: schválení neznamená, že text je dokonalý. Údaje PNR jsou mocný nástroj a jako každý mocný nástroj mohou být zneužity. Dohoda musí obsahovat pevné záruky a Parlament musí zůstat ostražitý při jejich uplatňování.
Co chybí, je výslovné posouzení nákladů a přínosů. Letecké společnosti budou muset upravit své systémy pro předávání těchto údajů, což představuje nezanedbatelné náklady, zejména pro malé společnosti. Tyto náklady se přenesou na cestující v podobě dražších letenek nebo omezených služeb. Parlament měl před schválením požadovat studii dopadů, aby se ujistil, že bezpečnostní přínosy tyto náklady ospravedlňují. Přístup založený na subsidiaritě by spočíval v tom, nechat členské státy vyjednat dvoustranné dohody s Islandem podle jejich specifických potřeb, místo aby se ukládal jednotný rámec.
75 hlasů proti a 28 zdržení se není jen výrazem ideologické bázlivosti. Vyjadřují oprávněnou obavu: že individuální svobody budou obětovány na oltář bezpečnosti. Ti, kdo hlasovali proti, však nepředložili věrohodnou alternativu. Odmítnout dohodu by znamenalo nechat Island mimo systém s rizikem, že teroristé této mezery využijí. Skutečná otázka není, zda spolupracovat, ale jak. Nezávislý kontrolní mechanismus s vyšetřovacími a sankčními pravomocemi by byl lepší než pouhé schválení. Parlament mohl před udělením zelené požadovat vytvoření takového orgánu.
Schválením této dohody Parlament vysílá signál: spolupráce v oblasti bezpečnosti je možná, ale musí respektovat pravidla. Tento signál je důležitý, nesmí však zakrývat nedostatky textu. Dohoda neobsahuje závaznou revizní klauzuli, což znamená, že záruky by mohly být oslabeny, aniž by Parlament mohl zasáhnout. To je mezera, kterou měli poslanci napravit.
Schválit bezpečnostní dohodu není bianko šek: je to závazek dohlížet na její zneužívání.
