Tento text Evropského parlamentu se zabývá stavem právního státu a dodržováním evropských hodnot v Maďarsku. Přijatý v roce 2025, odráží pokračující obavy týkající se justičního systému, korupce a lidských práv. Dokument se týká všech evropských občanů, protože ochrana základních hodnot EU je důležitá pro celou Unii.
Text vychází z článku 7 Smlouvy o EU, který stanoví postup v případě zřejmého rizika závažného porušení základních hodnot Unie. Cílem je posoudit situaci v Maďarsku ohledně právního státu a zajistit dodržování demokratických zásad uvedených v článku 2 Smlouvy o EU.
Postup podle článku 7 začal v roce 2018 a pokračuje pravidelnými hodnoceními. Evropská komise a Rada EU hrají klíčovou roli při provádění opatření. Kontrola se provádí prostřednictvím zpráv a právních postupů s monitorováním zlepšení situace.
Porušování právního státu ovlivňuje práva maďarských občanů a důvěru v evropské instituce. Ztráta evropského financování ovlivňuje hospodářský rozvoj. Všechny členské státy jsou ovlivněny, protože právní stát je základním principem EU.
Evropský parlament konstatuje poměrem 415 hlasů proti 193 při 28 zdrženích, že existuje jasné riziko vážného porušování hodnot podle článku 2 Smlouvy o EU ze strany Maďarska. Rezoluce však není sankce: žádá Radu a Komisi, aby jednaly, aniž by je k tomu zavazovala. Skutečnou otázkou není hlasování ve Štrasburku, ale nečinnost institucí, které skutečně drží páky.
Parlament upozorňuje, že od aktivace článku 7 odst. 1 se konalo devět slyšení, aniž z nich vzešlo jakékoli konkrétní doporučení. Slyšení bez doporučení a bez lhůty je jen další schůzka: stejná zjištění, stejné projevy a žádné náklady pro dotčenou vládu. Procedura se stává rituálem, který chrání zdání, aniž by měnil chování.
Text proto žádá slyšení alespoň jednou za předsednictví, úplný zápis po každém z nich a doporučení s lhůtami. To je metodický pokrok. Rezoluce sama však nezavazuje ani Radu, ani Komisi: vyjadřuje většinu, nikoho nezbavuje pravomoci. Parlament může konstatovat riziko; nemůže rozhodovat místo Rady.
Parlament připomíná rozhodující právní bod: jednomyslnost není nutná pro konstatování rizika podle článku 7 odst. 1 ani pro adresování doporučení. Je-li tento výklad správný, argument, že by vše zablokoval jediný členský stát, neobstojí. Blokace není právní, je politická. A absence jasných lhůt, procesní jistoty a automatického sledu kroků oslabuje preventivní funkci článku 7.
Parlament žádá Komisi, aby zmrazila fondy, dokud nebude příslušná právní úprava plně provedena, dokud opatření neprokáží účinnost a dokud nebudou vykonána rozhodnutí Soudního dvora EU a ESLP. Žádá také další opatření podle nařízení o podmíněnosti spojené s právním státem, včetně oblasti soudnictví. Logika je správná: evropské peníze nesmějí financovat struktury, které je odklánějí.
Text však zároveň chce chránit konečné příjemce a rozdělovat fondy prostřednictvím místních samospráv a nevládních organizací, pokud vláda nebude spolupracovat. Tato klauzule si zaslouží pozornost: přesouvá rozhodování o výdajích na nevolené aktéry bez jasného mechanismu odpovědnosti. Fond, který obchází vládu a jde k nevládním organizacím vybraným Komisí, je přesunem rozpočtové moci do evropské administrativy. Podmíněnost má postihovat odpovědné, ne vytvářet paralelní okruh.
Parlament se odvolává na Eurobarometr z jara 2025: 85 % občanů Unie a 82 % Maďarů by podle něj podpořilo spojení fondů s dodržováním právního státu. Číslo z průzkumu nenahrazuje jasné pravidlo. Správným přístupem by byla srozumitelná podmíněnost s objektivními kritérii, pevnými lhůtami a rozhodnutím přijatým vládami odpovědnými svým parlamentům, nikoli netransparentní vyjednávání mezi Komisí a dotčeným hlavním městem.
Rezoluce, která žádá po druhých, aby jednali, aniž by je k tomu zavazovala, nechrání právní stát: chrání ty, kdo raději nerozhodnou nic.
Evropský parlament konstatuje poměrem 415 hlasů proti 193 při 28 zdrženích, že existuje jasné riziko vážného porušování hodnot podle článku 2 Smlouvy o EU ze strany Maďarska. Rezoluce však není sankce: žádá Radu a Komisi, aby jednaly, aniž by je k tomu zavazovala. Skutečnou otázkou není hlasování ve Štrasburku, ale nečinnost institucí, které skutečně drží páky.
Parlament upozorňuje, že od aktivace článku 7 odst. 1 se konalo devět slyšení, aniž z nich vzešlo jakékoli konkrétní doporučení. Slyšení bez doporučení a bez lhůty je jen další schůzka: stejná zjištění, stejné projevy a žádné náklady pro dotčenou vládu. Procedura se stává rituálem, který chrání zdání, aniž by měnil chování.
Text proto žádá slyšení alespoň jednou za předsednictví, úplný zápis po každém z nich a doporučení s lhůtami. To je metodický pokrok. Rezoluce sama však nezavazuje ani Radu, ani Komisi: vyjadřuje většinu, nikoho nezbavuje pravomoci. Parlament může konstatovat riziko; nemůže rozhodovat místo Rady.
Parlament připomíná rozhodující právní bod: jednomyslnost není nutná pro konstatování rizika podle článku 7 odst. 1 ani pro adresování doporučení. Je-li tento výklad správný, argument, že by vše zablokoval jediný členský stát, neobstojí. Blokace není právní, je politická. A absence jasných lhůt, procesní jistoty a automatického sledu kroků oslabuje preventivní funkci článku 7.
Parlament žádá Komisi, aby zmrazila fondy, dokud nebude příslušná právní úprava plně provedena, dokud opatření neprokáží účinnost a dokud nebudou vykonána rozhodnutí Soudního dvora EU a ESLP. Žádá také další opatření podle nařízení o podmíněnosti spojené s právním státem, včetně oblasti soudnictví. Logika je správná: evropské peníze nesmějí financovat struktury, které je odklánějí.
Text však zároveň chce chránit konečné příjemce a rozdělovat fondy prostřednictvím místních samospráv a nevládních organizací, pokud vláda nebude spolupracovat. Tato klauzule si zaslouží pozornost: přesouvá rozhodování o výdajích na nevolené aktéry bez jasného mechanismu odpovědnosti. Fond, který obchází vládu a jde k nevládním organizacím vybraným Komisí, je přesunem rozpočtové moci do evropské administrativy. Podmíněnost má postihovat odpovědné, ne vytvářet paralelní okruh.
Parlament se odvolává na Eurobarometr z jara 2025: 85 % občanů Unie a 82 % Maďarů by podle něj podpořilo spojení fondů s dodržováním právního státu. Číslo z průzkumu nenahrazuje jasné pravidlo. Správným přístupem by byla srozumitelná podmíněnost s objektivními kritérii, pevnými lhůtami a rozhodnutím přijatým vládami odpovědnými svým parlamentům, nikoli netransparentní vyjednávání mezi Komisí a dotčeným hlavním městem.
Rezoluce, která žádá po druhých, aby jednali, aniž by je k tomu zavazovala, nechrání právní stát: chrání ty, kdo raději nerozhodnou nic.
