Tento text Evropského parlamentu se týká zlepšení kybernetické bezpečnosti v celé EU. Přijat v reakci na rostoucí kybernetické hrozby, ovlivňuje všechny občany, podniky a veřejné správy. Opatření jsou obzvláště aktuální po nárůstu kybernetických útoků během pandemie.
Text vychází ze Směrnice o bezpečnosti sítí a informací (NIS2) a má za cíl vytvořit jednotné standardy kybernetické bezpečnosti v EU. Hlavní cíle zahrnují zvýšení odolnosti kritických sektorů, zlepšení spolupráce mezi členskými státy a zajištění, že všichni poskytovatelé základních služeb uplatňují odpovídající bezpečnostní opatření.
Text vstupuje v platnost 20 dní po zveřejnění v Úředním věstníku EU. Členské státy mají 21 měsíců na provedení ustanovení do vnitrostátního práva. Evropská agentura pro kybernetickou bezpečnost (ENISA) pomůže s kontrolou a prováděním tím, že poskytne pokyny a bude sledovat soulad.
Občané budou mít prospěch z lepší ochrany osobních údajů a sníženého rizika přerušení digitálních služeb. Podniky, zejména malé a střední, získají jasné pokyny pro zlepšení vlastní bezpečnosti. Poskytovatelé kritických služeb, jako je energetika, doprava a zdravotnictví, budou muset investovat do odpovídajících systémů, ale budou mít přístup k podpoře a zdrojům EU.
Evropský parlament přijal 13. listopadu 2025 poměrem hlasů 310 pro, 222 proti a 68 zdržení se hlasování nelegislativní usnesení, v němž žádá Komisi o ambiciózní strategii pro genderovou rovnost na období 2026-2030. Za výzvami ke kriminalizaci znásilnění, femicidy či kuplířství se neskrývá žádný závazný mechanismus: text vrší požadavky na Komisi, aniž by vyčíslil jejich náklady nebo určil odpovědné za jejich provádění.
Usnesení nezakládá žádnou novou právní povinnost: vyzývá Komisi, aby předkládala návrhy, zveřejňovala doporučení a dohlížela na transpozici. Každý požadavek zůstává politickou výzvou. Výzva však nic nestojí ty, kdo ji vyslovují, a nic nezaručuje těm, které údajně chrání. Oběti násilí čekají na činy, ne na výzvy.
Vezměme si požadavek kriminalizovat znásilnění na základě absence souhlasu. Parlament poznamenává, že 14 členských států stále vyžaduje určitou formu násilí nebo výslovně neuvádí souhlas. Žádá však evropskou legislativu, aniž by uvedl, jak by byla přijata jednomyslně v Radě, ani jak by se propojila s národními trestními systémy. Evropská trestní pravomoc předpokládá jednomyslnou dohodu států a text neposkytuje žádné hodnocení této obtížnosti.
Totéž platí pro boj proti prostituci: usnesení vybízí státy k dekriminalizaci osob poskytujících sexuální služby a k sankcionování klientů. To je morální postoj, nikoli vyhodnocená veřejná politika. Nejsou uvedena žádná data o konkrétních účincích tohoto modelu tam, kde byl testován, ani o nákladech programů na vystoupení z prostituce. Parlament legislativně rozhoduje naslepo.
Text požaduje závazný rámec pro zaručení univerzálního přístupu ke službám sexuálního a reprodukčního zdraví bez ohledu na migrační nebo pobytový status. Taková záruka předpokládá harmonizaci zdravotních systémů, což je pravomoc, která zůstává z velké části národní. V praxi může Komise pouze financovat programy nebo vydávat pokyny. Propast mezi slibem a skutečnou pákou je obrovská.
Problematičtější je, že usnesení požaduje, aby fondy soudržnosti a fondy obnovy byly spojeny s cíli genderové rovnosti. To znamená nové podmínky pro regiony, tedy formuláře, audity, zpoždění. Náklady této byrokracie ponesou místní samosprávy, nikoli ti, kdo ji odhlasovali. Subsidiaritní přístup by spočíval v tom, že by regiony mohly definovat své priority v oblasti rovnosti pomocí jednoduchých ukazatelů, a nikoli cílů vnucených z Bruselu.
Parlament také žádá více zdrojů pro Evropský institut pro genderovou rovnost (EIGE) a nové dočasné zaměstnance. Institut jistě provádí sběr dat, ale není přiloženo žádné nezávislé hodnocení jeho účinnosti. Každé euro zde vynaložené je euro, které nejde na azylové domy nebo na programy prevence v terénu.
Usnesení, které po Komisi žádá všechno, aniž by jí kdy řeklo, kdo zaplatí a kdo se bude zodpovídat před voliči.
Evropský parlament přijal 13. listopadu 2025 poměrem hlasů 310 pro, 222 proti a 68 zdržení se hlasování nelegislativní usnesení, v němž žádá Komisi o ambiciózní strategii pro genderovou rovnost na období 2026-2030. Za výzvami ke kriminalizaci znásilnění, femicidy či kuplířství se neskrývá žádný závazný mechanismus: text vrší požadavky na Komisi, aniž by vyčíslil jejich náklady nebo určil odpovědné za jejich provádění.
Usnesení nezakládá žádnou novou právní povinnost: vyzývá Komisi, aby předkládala návrhy, zveřejňovala doporučení a dohlížela na transpozici. Každý požadavek zůstává politickou výzvou. Výzva však nic nestojí ty, kdo ji vyslovují, a nic nezaručuje těm, které údajně chrání. Oběti násilí čekají na činy, ne na výzvy.
Vezměme si požadavek kriminalizovat znásilnění na základě absence souhlasu. Parlament poznamenává, že 14 členských států stále vyžaduje určitou formu násilí nebo výslovně neuvádí souhlas. Žádá však evropskou legislativu, aniž by uvedl, jak by byla přijata jednomyslně v Radě, ani jak by se propojila s národními trestními systémy. Evropská trestní pravomoc předpokládá jednomyslnou dohodu států a text neposkytuje žádné hodnocení této obtížnosti.
Totéž platí pro boj proti prostituci: usnesení vybízí státy k dekriminalizaci osob poskytujících sexuální služby a k sankcionování klientů. To je morální postoj, nikoli vyhodnocená veřejná politika. Nejsou uvedena žádná data o konkrétních účincích tohoto modelu tam, kde byl testován, ani o nákladech programů na vystoupení z prostituce. Parlament legislativně rozhoduje naslepo.
Text požaduje závazný rámec pro zaručení univerzálního přístupu ke službám sexuálního a reprodukčního zdraví bez ohledu na migrační nebo pobytový status. Taková záruka předpokládá harmonizaci zdravotních systémů, což je pravomoc, která zůstává z velké části národní. V praxi může Komise pouze financovat programy nebo vydávat pokyny. Propast mezi slibem a skutečnou pákou je obrovská.
Problematičtější je, že usnesení požaduje, aby fondy soudržnosti a fondy obnovy byly spojeny s cíli genderové rovnosti. To znamená nové podmínky pro regiony, tedy formuláře, audity, zpoždění. Náklady této byrokracie ponesou místní samosprávy, nikoli ti, kdo ji odhlasovali. Subsidiaritní přístup by spočíval v tom, že by regiony mohly definovat své priority v oblasti rovnosti pomocí jednoduchých ukazatelů, a nikoli cílů vnucených z Bruselu.
Parlament také žádá více zdrojů pro Evropský institut pro genderovou rovnost (EIGE) a nové dočasné zaměstnance. Institut jistě provádí sběr dat, ale není přiloženo žádné nezávislé hodnocení jeho účinnosti. Každé euro zde vynaložené je euro, které nejde na azylové domy nebo na programy prevence v terénu.
Usnesení, které po Komisi žádá všechno, aniž by jí kdy řeklo, kdo zaplatí a kdo se bude zodpovídat před voliči.
